Snowflake

be like snow;

beautiful, but cold

Proč se tolik z nás cítí tak ošklivě?

Proč se tak trýzníme dokonalostí?

Na tuto otázku vám bohužel neumím odpovědět.

Díváme se do zrcadla a sami sebe vnímáme jako bytost plnou nedostatků a nedokážeme najít nic krásného, téměř nic, co bychom na sobě skutečně milovali.

Sama jsem se z anorexie ani jiných projevů poruch příjmu potravy nikdy nedostala, a ať už chci nebo ne, je pro mě nesmírně těžké přijmout sama sebe a své tělo.

Zvláštní však je, jak dokážeme obdivovat krásu druhých lidí. Stejně, jako těch malinkých, bíle zářících sněhových vloček, které v zimě dopadají na naše vlasy.

A čím více je sledujeme, tím více zjišťujeme, jak je každá z nich odlišná velikostí, tvarem i strukturou, ale i přesto je vnímáme jako krásné naprosto všechny, i s těmi malými nedostatky.

A teď si to zkusme vtěsnat do světa lidí.

Přesně tak vnímáme většinou ostatní človíčky kolem nás.

Všichni se tak liší, mají nějaké své nedostatky a odlišnosti,  které jsou však výjimečné a nádherné a činí lidské bytosti originálními.

Sama sebe takhle nevnímám, ale ona sněhová vločka na mém krku je upomínkou, že dokud budu dýchat, mám možnost mnohé svou mysl naučit.

Jestli to dokážu a jsem natolik silná, to říci ani slíbit nedovedu; avšak co říci mohu, je to, že se o to alespoň pokusím.

❄️🌬️
A.