Tento článek bych ráda věnovala mému tátovi. Letos bude slavit 60 – to už si také něčím prošel.
Není to žádný filmový herec, celebrita, dokonce ani politik! Ale je to moje rodina. Můj vzor.
V dnešním instagramovém světě každý vidí jako vzor ty dokonalé životy celebrit, ale nikdo z nás nehledá inspiraci v běžném životě a v lidech kolem nás. Copak obyčejní lidé nemohou dokázat velké věci? Mohou. Stačí se odprostit od internetového světa, žít a PROŽÍT reálný život. O tom to je. Zkuse se odhlásit, garantuji, že riziko depresí a pocitů méněcennosti se výrazně sníží. Ale teď k trochu jinému tématu...
„Pamatuju si, že jsem byl zrovna na táboře. V noci bylo slyšet strašný hučení a všude byla jasná světla. V tý době jako děcka jsme se vo politiku nezajímali, to je jasný. A takový ty záběry z filmů, jak to tady všechno dunělo a klepalo se, jsou skutečně pravdivý. Ráno bylo všude ticho, rodiče si začali vodvážet svoje děcka. Pro nás poslal táta kámoše. Ženský všude brečely, že je válka, že jsou tady. Jako malej jsem byl vykulenej, moc jsem to nechápal, vo co šlo. Když jsme vodjížděli, byli tam sice Rusáci, ale mezi nima byli i Poláci. No a hezky se teda fakt nechovali, normálně na nás mířili. Pořád nás cestou kontrolovali, každou chvíli nás stavěli, ale když viděli děcka, tak to tolik nehrotili.
Známá mámy si vzala Němce a utekli, když se to dozvěděli, jejich rodina přišla vo všecko. Když tenkrát přijeli do tehdejšího Gottwaldova*, babička hysterčila, hrozně se bála, kontaktu se totálně distancovala. Kdyby na to přišli, taky bychom přišli vo všechno.
Kdo makal v cizině, dostal marky. Ty si pak nevýhodně museli vyměnit za bony**. No a bony si taky mohla získat na ulicích vod Veksláků***. A nebo jsi prostě sháněla věci na černo, no... Výrobky se často sháněli taky přes někoho. Tenkrát jsme chtěli televizi a koupili jsme ji díky jednomu doktorovi, teda jakoby na něj. Kdybychom ji chtěli jen tak, tak by nám řekli, že ji nemaj. A třeba takovej Fiat, co si pamatuju, tak to byla výsada těch, co na tom byli trochu líp.
Ještě v 81. roce nám na vojně rozšlapali všechno vod Kryla. Byl to pořádnej průser. Pak nás vytáhli a vyhrožovali, že příště nás vodvezou na Pankrác na výslech. Celej měsíc nás chodili kontrolovat, kontrolovali všecko. Nejvíc je tam naštval kámoš, ten vytáhl kytaru a začal Cesta je prach, a štěrk, a udusaná hlínaa... Ty se mohli zbláznit. (smích)
Taková Marta Kubišová to taky schytala, ta si dvacet járů ani nepípla. A teď její Modlitbu pro Martu vnímáme jako takovou druhou hymnu, že.
Ale narovinu děcka. Teď je možná svoboda slova, ale svobodní nejsme. Novodobá cenzura se taky pomalu stává realitou...Kapitalismus skrejvajíc se za demokracií...“
*nynější Zlín**tuzexové koruny, byly to poukázky, kterými se platilo zahraniční nebo luxusní zboží ve speciálních prodejnách Tuzex***slangové označení člověka, který se v komunistickém Československu věnoval nelegálnímu prodeji cizích měn nebo bonů
Můj názor?
Bojujme, protestujme, volme, snažme se! Nejde jenom o nás, ale taky o budoucnost budoucích generací.
Například s tím mobilem a sociálními sítěmi - ano, v něčem to možná výhody má, ale opravdu chceme naše děti nechat virtuálně vyrůstat a nechat je hltat všudypřítomný sex, porno, alkohol, drogy, násilí...? Vidíme to všude kolem - filmy,videa, jůtubeři...
Informace si vždy ověřujte, prověřujte, nenechte se ovlivňovat bulvárem - nekupujte to!, dělejte si názory sami.
Diskutujme a hledejme společné řešení.
Věnujme se dětem, vychovávejme je, nenechme mobily vychovávat naše děti.
A hlavně - NEBUĎME LHOSTEJNÍ.
Není to žádný filmový herec, celebrita, dokonce ani politik! Ale je to moje rodina. Můj vzor.
V dnešním instagramovém světě každý vidí jako vzor ty dokonalé životy celebrit, ale nikdo z nás nehledá inspiraci v běžném životě a v lidech kolem nás. Copak obyčejní lidé nemohou dokázat velké věci? Mohou. Stačí se odprostit od internetového světa, žít a PROŽÍT reálný život. O tom to je. Zkuse se odhlásit, garantuji, že riziko depresí a pocitů méněcennosti se výrazně sníží. Ale teď k trochu jinému tématu...
Zkušenosti s okupací
Táta je ročník 58. V době okupace mu bylo 10 let. Zajímalo mě, jak to prožíval a co pociťoval. A tak je tu krátký názor člověka, který něco málo zažil.„Pamatuju si, že jsem byl zrovna na táboře. V noci bylo slyšet strašný hučení a všude byla jasná světla. V tý době jako děcka jsme se vo politiku nezajímali, to je jasný. A takový ty záběry z filmů, jak to tady všechno dunělo a klepalo se, jsou skutečně pravdivý. Ráno bylo všude ticho, rodiče si začali vodvážet svoje děcka. Pro nás poslal táta kámoše. Ženský všude brečely, že je válka, že jsou tady. Jako malej jsem byl vykulenej, moc jsem to nechápal, vo co šlo. Když jsme vodjížděli, byli tam sice Rusáci, ale mezi nima byli i Poláci. No a hezky se teda fakt nechovali, normálně na nás mířili. Pořád nás cestou kontrolovali, každou chvíli nás stavěli, ale když viděli děcka, tak to tolik nehrotili.
Známá mámy si vzala Němce a utekli, když se to dozvěděli, jejich rodina přišla vo všecko. Když tenkrát přijeli do tehdejšího Gottwaldova*, babička hysterčila, hrozně se bála, kontaktu se totálně distancovala. Kdyby na to přišli, taky bychom přišli vo všechno.
Kdo makal v cizině, dostal marky. Ty si pak nevýhodně museli vyměnit za bony**. No a bony si taky mohla získat na ulicích vod Veksláků***. A nebo jsi prostě sháněla věci na černo, no... Výrobky se často sháněli taky přes někoho. Tenkrát jsme chtěli televizi a koupili jsme ji díky jednomu doktorovi, teda jakoby na něj. Kdybychom ji chtěli jen tak, tak by nám řekli, že ji nemaj. A třeba takovej Fiat, co si pamatuju, tak to byla výsada těch, co na tom byli trochu líp.
Ještě v 81. roce nám na vojně rozšlapali všechno vod Kryla. Byl to pořádnej průser. Pak nás vytáhli a vyhrožovali, že příště nás vodvezou na Pankrác na výslech. Celej měsíc nás chodili kontrolovat, kontrolovali všecko. Nejvíc je tam naštval kámoš, ten vytáhl kytaru a začal Cesta je prach, a štěrk, a udusaná hlínaa... Ty se mohli zbláznit. (smích)
Taková Marta Kubišová to taky schytala, ta si dvacet járů ani nepípla. A teď její Modlitbu pro Martu vnímáme jako takovou druhou hymnu, že.
Ale narovinu děcka. Teď je možná svoboda slova, ale svobodní nejsme. Novodobá cenzura se taky pomalu stává realitou...Kapitalismus skrejvajíc se za demokracií...“
*nynější Zlín**tuzexové koruny, byly to poukázky, kterými se platilo zahraniční nebo luxusní zboží ve speciálních prodejnách Tuzex***slangové označení člověka, který se v komunistickém Československu věnoval nelegálnímu prodeji cizích měn nebo bonů
Můj názor?
Bojujme, protestujme, volme, snažme se! Nejde jenom o nás, ale taky o budoucnost budoucích generací.
Například s tím mobilem a sociálními sítěmi - ano, v něčem to možná výhody má, ale opravdu chceme naše děti nechat virtuálně vyrůstat a nechat je hltat všudypřítomný sex, porno, alkohol, drogy, násilí...? Vidíme to všude kolem - filmy,videa, jůtubeři...
Informace si vždy ověřujte, prověřujte, nenechte se ovlivňovat bulvárem - nekupujte to!, dělejte si názory sami.
Diskutujme a hledejme společné řešení.
Věnujme se dětem, vychovávejme je, nenechme mobily vychovávat naše děti.
A hlavně - NEBUĎME LHOSTEJNÍ.
Comments
Post a Comment