Jehla v kupce sena

Search This Blog

Sklenice vína.

on December 11, 2019

Get link
Facebook
Twitter
Pinterest
Email
Other Apps

Get link
Facebook
Twitter
Pinterest
Email
Other Apps

Comments

Z deníku sebevraha.

Bude to dobré, říkají. Z toho se vyspíš, tvrdí. Jak je to ale dlouho od doby, co jsem s rozřezanými a zakrvácenými stehny ležela na podlaze koupelny v křeči, nemožna nahlas promluvit a mou mluvou zůstal jen pláč, pláč zoufalství, že se neumím ani hluboce říznout, až tak se bojím. Bojím se života, ale bojím se i smrti. Jak je to dlouho, co jsem seděla na okenním parapetu, ale pak mi došlo, že bych to přežila? Jak je to dlouho, co jsem procházela kolem kolejí a sledovala, s jakou rychlostí projíždějí vlaky? My, lidé, zapomínáme tak rychle a s takovou lehkostí, díky které mi přisuzují zázračná křídla s možností odletět od minulosti. Minulost skončila, ale v duši žije dál. Je jako první láska a první polibky, nesmělá a silná, přesto nezapomenutelná. Má křídla jsou zakrvácena a ztěžklá jako kov. Vzhlížím k nebi a přemýšlím, jestli je to onen mystický strážný anděl, který mě od všech konečných činů odradil. Často ale koukám dolů, na peklo a žár, který mi chybí. Svůj osud držíš ve

Loučím se s tím, kým jsem.

Po probdělé noci se přišourám do koupelny. Se zkrvavenýma očima a prázdným pohledem v nich se dívám na svůj odraz. Oplachuji si obličej ledovou vodou, napiju se. Vyčistím si zuby. A zakončuji ledovou sprchou. Uchopím nůžky a odstřihuji malé pramínky vlasů na ofině. Oči mám šedé, zestárlé, jako duši. Plamínek v nich se vytratil, kamsi. Asi jsem ho spláchla do záchoda. Ha. Prohlížím si paletu barev očních stínů a přemýšlím, jak tu mtvolu, co na mě kouká v zrcadle, oživím. Vybírám si bílou a pečlivě ji nanáším na oční víčka. Vedle ní se nachází tmavě šedá, stříbřitá a plná barva. Stínuju tak dlouho, dokud nejsem spokojená. Pod oči si udělám tečky. Nanáším dvě vrstvy řasenky. Šablona, tužka na obočí. Konturuji linii rtů a nanáším jemně růžovou rtěnku. Usměju se na sebe a s jizvama po těle si nahlas říkám: Aspoň umřeš krásná, až tě někdo najde. Potom na sebe dlouhou dobu hledím. Začnu křičet. Tak už chcípni ty tupá krávo, opakuju si nahlas. Hlas se mi začíná třást a píchá mě u srdce. Nehty

Growing

No clue what's happening to me, but blimeyyy, I freaking love the person I'm becoming. I know my worth, I know what I want (for example, I know I want to keep searching for my life goals) and I have my own boundaries. I can say no with no regrets. After many years, I have finally recovered from eating disorder! I eat whenever and whatever I want. I respect my body and I like it. No more tears. And if so, I will hug them and say hi to them with a delicious welcome drink. I finally understand that you can never truly help to heal others until you heal yourself first. I found my power to live. And don't be worried about things I can't control. Only thing I can control is choosing happiness. I control my own actions. Only I can accomplish my dreams and create my life. You can feel helpless, worried, sad, angry, or completely mad, but things will be right only if you accept all the emotions that are part of you. I love the excellent energy flow I have with some people. N

Powered by Blogger

Sklenice vína.

Comments

Post a Comment