Reportáž: Den poté.

Uvedení:

Následující text je úvodem k satirické reportáži, která vznikla pouze za účelem pobavení jako reakce na aktuální situaci. :-) 

Koronavirus. Takto začíná každý den. Koronavirem.
Od prosince 2019 se totiž nezadržitelně šíří nový typ koronaviru, označen jako SARS-CoV-2, způsobující nemoc Covid-19. Již dle názvu můžeme usoudit, že se jej lidé skutečně obávají, neboť pojmenování, které si nemoc získala, nekypí přemírou fantazie.
Za místo prvotního výskytu se považuje tržnice v čínském Wuhanu, kde se pravděpodobně nakazil první pacient 0 a nemoc se tak začala šířit napříč celou Čínou.
V novinách se později obejvalo spoustu konspirací, které paniku ještě více rozdmýchávaly. Jedna z nich zmiňuje laboratoř v centru ohniska nákazy, Wuhanu, které nemoc měla uniknout či ji dokonce "vypustit" úmyslně a vědomě. 
Z Číny vir putoval dál a dál, až se pochopitelně dostal i do Evropy. Evropským ohniskem nákazy se stala Itálie, odkud tisíce nakažených roznesly virus celou Evropou.
V Itálii se začalo onemocnění objevovat v severní části, lyžařských střediscích a také v centru Benátek. Nakažených stále raketově přibývá a bohužel, právě v Itálii je mnohem vyšší mortalita. První reakcí bylo uzavření hranic, škol, kontroly na letištích, zrušení kulturních akcí, zavedení karantény... Je však pozdě.
Tak překrásná místa jako jsou Padova, Benátky tak zejí prázdnotou. Místa, kde jsem ještě nedávno kráčela se svými přáteli.
O Itálii panuje také jedna z dalších konspirací a ta říká, že v Itálii byl koronavirus rozšířen taktéž úmyslně, pro vyzkoumání toho, v jakém měřítku a jak rychle se nákaza rozšíří po celé Evropě, hlavně proto, že se nákaza vyskytla v lyžařských střediscích v hlavní sezoně.
O novém viru se stále zkoumají nové informace a detaily, které by napomohly k urychlení a zefektivnění léčby. Je přirovnáván k těžší chřipce, která je nebezpečnější převážně pro seniory. V České republice se však nakáza objevila i u ročního kojence. Vypadá to, že koronavirus mutuje.
Zatímco v Číně začíná být na ústupu, v Evropě zesiluje a útočí v plném nasazení. 

Jaké jsou symptomy?

• suchý kašel
• horečky
• dušnost
• únava
• celková slabost
• bolest kloubů a svalů

Přičemž může vést až k zápalu plic a nutnosti hospitalizace. Inkubační doba je odhadovaná na 2 až 14 dní.

Jak se přenáší?
Zejména kapénkou. K nákaze může dojít skrze infikované předměty a na relativně velkou vzdálenost.

Jaká je prevence?

• časté a důkladné mytí rukou
• dodržování základních hygienických zásad
• při kašli si zakrývat ústa jednorázovým kapesníkem, který po použití okamžitě vyhodíme, nebo předloktím, nikoliv rukama
• v případě rýmy taktéž užít jednorázového kapesníku a okamžitě jej vyhodit
• vyhýbat se osobám s horečkou či s podezřením na nákazu

Již od prvotního mediálního poprasku lidé vykupovali obchody a tvořili si, mnohdy až nepochopitelně obrovské, zásoby jídla a trvanlivých potravin, včetně desinfekcí, roušek i čistících prostředků.
Uběhl týden od prokázání prvních nakažených; od té doby se nákaza masivně rozšiřuje. Čísla budou ještě narůstat.
Vláda zareagovala přijetím důležitých karanténních opatření a akcí Korona, kdy hygienici v součinnosti s Policií ČR, HZS a dalšími složkami kontrolovali hranice, nádraží a namátkově i vlaky, měřili teploty a podezřelé z nákazy odesílali na vyšetření.
U většiny u nás nakažených probíhá onemocnění v lehké formě s lehčími příznaky. 
Zlom přišel až včera, tedy datem 10.3.2020, kdy vláda nařídila radikální krok, a to uzavření základních, středních a vysokých škol, s výjimkou škol mateřských a zákazem všech kulturních, sportovních, společenských a obdobných akcí s účastí nad 100 osob.
Mnozí žáci i studenti jásají, nicméně tato opatření značně zkomplikují život nás všech. Nám, studentům, zkomplikují vzdělávání a připraví nás o výuku, kterou potřebujeme, rodiče musí zajistit hlídání svých drahých ratolestí, což, jak se ukázalo, dovedlo rodiče k předání dítka prarodičům, pro něž je virus nejnebezpečnější. Vzniklá situace také nevyhnutelně zasáhne i ekonomickou sféru a situaci u nás i ve světě.

Reportáž: Den poté

Vydala jsem se pro vás, čtenáře, na jedno z nejnebezpečnějších míst; ven mimo pohodlí domova, a to dokonce bez roušky i dezinfekčního gelu. Kompletním ochranným oblekem nedisponuji taktéž. Vydávám se zjistit situaci den po vyhlášení katastrofy.
Roušky i gely a desinfekční prostředky byste sehnali už jen těžko, spíše vůbec, doporučuje se tedy přiliš nevycházet, ale i přesto to riskuji.
Právě vycházím ze vchodových dveří. Venku je zataženo a asi bude znovu pršet. Příroda paniku nezaznamenává, neboť jsem provázena intenzivním, hlasitým ptačím zpěvem.
Vydávám se doleva, směrem k centru města.

Již u první odbočky docházím k prvnímu supermarketu. Neušla jsem ještě ani 200 metrů a všude kolem se setkávám s lidmi. Efekt zavření škol se dostavil okamžitě, potkávám totiž převážně usměvavé maminky na procházce s dětmi.

Začíná pršet, vytahuji deštník. Jak se ukazuje, měla jsem jej raději využít jako ochranný štít, neboť po pravé straně vychází z masny kašlající muž a vyplivuje hlen z úst rovnou na chodník, po kterém kráčím. Prochází kolem mě rozzlobený důchodce, který potichu nadává a kleje po blízkém setkání s kašlajícím mužem. Usmívám se, neboť vzniklá situace mě velmi pobavila. Nacházím se 450 metrů od centra a tady se zdá, jako kdyby všechny ženy v ulici vymřely. Na druhé straně slyším kašlat dalšího muže.

Nebojím se a kráčím vstříc obchodnímu centru. Na obchodní centra se totiž zákaz nevztahuje, tudíž rovnou vcházím do budovy.
Všude jsou lidi. Míjím se s dalšími maminkami a jejich miminky v kočárku. Kašlat nikoho neslyším, a tak není důvod k obavám. Jdu k eskalátorům vedoucím do kavárny. Na středeční dopoledne je průmerně plná. Dávám si své oblíbené Iced Latte a beru si ohmatané brčko, pomocí něhož v klidu usrkávám. Lidé kolem vypadají šťastně, všichni se usmívají.
Po vypití se zvedám a naposledy si prohlížím potenciální hrozbu spolu s klimatizací nad hlavou, která může nemoc roznášet.

Jdu si odskočit na záchod. Po vkročení se všude kolem line silný pach desinfekce. Celé toalety se lesknou a blyští čistotou. Z tolika obávaného místa se pomalu stává téměř sterilní prostředí. Důkladně si umývám ruce a potkávám tatínka důsledně apelujícího na svou dceru, aby použila nabízený antibakteriální gel. Po nákupu časopisů opouštím obchodní centrum.

Cestou zpátky procházím kolem zavřené základní školy, vedle které vidím skupinku malých dětí energicky konzumujících zmrzlinu a intenzivně si oblizujících své prsty.  S lítostí pozoruji malé lovce Pokémonů, pevně svírajících své mobilní telefony, neboť i Pokémoni se očividně bojí nákazy a tak se raději na svítících displejích ani neobjeví. Vedle mě se objevuje pejsek a doslovně na to hází bobek.

Vcházím do obchodu a nasávám vůni čerstvě rozpečeného pečiva. Hned se řítím k regálu. Rukavice nevidím, a tak vyčkávám, než paní doplní do regálu mé oblíbené žitné rohlíky a obratně je nahodím do pytlíku, se kterým jdu rovnou k regálům s alkoholem, kde si beru dvě Plzně. Odcházím k volné pokladně, kde si povídám a směji se s paní pokladní a cupitám domů.
Opět vidím rodinku s dětmi. Odemykám a vcházím do své osobní karantény.

Po příchodu si opět důkladně umývám ruce a hodnotím osobní zážitek s apokalypsou.

Koroní apokalypsa v České republice má tvář usměvavých rodinek s dětmi a plných kaváren se spokojeně konzumujícími zákazníky v prázdninovém režimu a jak se zdá, lidé ji prožívají v klidu a s úsměvem.

Z místa nebezpečí,

Andrea V.