Jehla v kupce sena

Search This Blog

The sea

on March 23, 2020

Get link
Facebook
Twitter
Pinterest
Email
Other Apps

Get link
Facebook
Twitter
Pinterest
Email
Other Apps

Comments

Growing

No clue what's happening to me, but blimeyyy, I freaking love the person I'm becoming. I know my worth, I know what I want (for example, I know I want to keep searching for my life goals) and I have my own boundaries. I can say no with no regrets. After many years, I have finally recovered from eating disorder! I eat whenever and whatever I want. I respect my body and I like it. No more tears. And if so, I will hug them and say hi to them with a delicious welcome drink. I finally understand that you can never truly help to heal others until you heal yourself first. I found my power to live. And don't be worried about things I can't control. Only thing I can control is choosing happiness. I control my own actions. Only I can accomplish my dreams and create my life. You can feel helpless, worried, sad, angry, or completely mad, but things will be right only if you accept all the emotions that are part of you. I love the excellent energy flow I have with some people. N

Z deníku sebevraha.

Bude to dobré, říkají. Z toho se vyspíš, tvrdí. Jak je to ale dlouho od doby, co jsem s rozřezanými a zakrvácenými stehny ležela na podlaze koupelny v křeči, nemožna nahlas promluvit a mou mluvou zůstal jen pláč, pláč zoufalství, že se neumím ani hluboce říznout, až tak se bojím. Bojím se života, ale bojím se i smrti. Jak je to dlouho, co jsem seděla na okenním parapetu, ale pak mi došlo, že bych to přežila? Jak je to dlouho, co jsem procházela kolem kolejí a sledovala, s jakou rychlostí projíždějí vlaky? My, lidé, zapomínáme tak rychle a s takovou lehkostí, díky které mi přisuzují zázračná křídla s možností odletět od minulosti. Minulost skončila, ale v duši žije dál. Je jako první láska a první polibky, nesmělá a silná, přesto nezapomenutelná. Má křídla jsou zakrvácena a ztěžklá jako kov. Vzhlížím k nebi a přemýšlím, jestli je to onen mystický strážný anděl, který mě od všech konečných činů odradil. Často ale koukám dolů, na peklo a žár, který mi chybí. Svůj osud držíš ve

Desiluze.

Mí drazí, opět se vám ozývám. Napsala jsem již tolik článků, nad kterými jsem byla schopna strávit i dlouhé tři hodiny, ale všechny nakonec skončily ve složce rozepsáno. Aktuálnost slov nevydrží kvantu rychlých změn mých vlastních myšlenek. Nějakou dobu se mi vždy daří myšlenky rovnat do poliček, tak, aby se nepomíchaly, využívat je zdravě ke zkvalitění života, ale stačí, když v noci nastoupí škodná a po tom, co ulehnu a usínám, všechny ty šuplíčky a poličky rozhází, roztrhá, pošlape a ráno mne nechává probouzet se s roztrhaným chuchvalcem změti, u kterého si nebudu nikdy zcela jista, zda-li nepořádek někdy uklidím, či všechny ty šmouhy už zůstanou. Psala jsem, že jsem dálka a nemám konec, ale opravdu ten konec nemám? Všechno si prostě idealizujeme. Je to zcela přirozené a normální. Krásné modelky z instagramu prezentující pohádkový život, ve skutečnosti ztrápené a smutné. Články o životní síle, jejichž autor je zlomený člověk, toužící po tom změnit osud alespoň druhým, když už

Powered by Blogger

The sea

Comments

Post a Comment