Na vrcholku

Na vrcholku luk

starý menhir stál,
i řvoucímu tichu zvuk
poselství své daroval.

Krajina sluncem líbána byla,

kroky předků připomínajíc,

a jako by i ona mě políbila,

žal můj ve mně zklidňujíc.

Kéž ptačí symnfonie neutichá
a lesní bohové provází mě dál,
mysl má ať dále naslouchá
říčnímu šumu, jenž mi zašeptal
směr cesty
kudy přec vydat se mám.