Měsíc

Každou probdělou noc,

kdy očima vzhůru vzhlížím,
vím, že jsem to já, kdo má tu moc
a k objevení snů se blížím.  

Občas od sebe se vzdalujíc,
pochopím, jakou sílu mám,
jen s hlavou do oblohy směřujíc,
a pak se jí ujímám.

S odvahou a srdcem s láskou,
měsíční záři následujíc,
chyby své nenapravím jednou hláskou,
přec jen sobě odpouštějíc,
začínám chápat, kdo jsem,
snů svých se nepouštějíc --

A to vše při pohledu vzhůru
oné probdělé noci,
kdy zaháním životní noční můru,
vím, že mohu ji přemoci.

Noční oblohu obdivuji,
vím, že téhle krásy vzdát se nehodlám,
a jí také děkuji,
že temnotně se jen tak neoddám.